List československého vojaka rodičom z roku 1938 odhalený: Skutočná pravda o invázii nacistov!

Pokiaľ patríte k milovníkov histórie, najmä však Druhej svetovej vojny a udalostí pred ňou, stopercentne vás zaujme list vojaka menom Vítězslav Hofírek z obce Řícmanice v okrese Brno-venkov v Juhomoravskom kraji. Vítězslav vykonávajúci vojenskú službu ako dozorca Stráže obrany štátu, bol 22.9.1938 zavraždený na policajnej stanici v obci Liptaň v Moravskosliezskom kraji. Tú totiž prepadla skupina sfanatizovaného nemeckého obyvateľstva z radov Sudetonemecej strany (SdP).

Dopis, ktorý následne zaslal domov napísal dňa 18.9.1938. Mladý finančník bol pôvodne pochovaný s ostatnými zavraždenými v Leobschütz (dnešná obec Hlubčice) v Pruskom Sliezku. Kedže sa v jednom z listov rodičom vyjadril, že by ho „sliezka zem ťažila“, došlo v auguste 1939 z iniciatívy jeho matky k prevozu Vítězslavových ostatkov z nemeckého územia do rodnej dediny. 11.novembra 1946 mu bol za jeho zásluhy posmrtne udelený Československý vojnový kríž.

,,Drahá maminko, táto, Milice!
Nechtěl jsem Vás strašiti, proto jsem nepsal pravdu. Jest to zde snad ještě horší, než Vám píši. Situace je taková, že není naděje, že by nedošlo k válce. Všichni Němci, kteří měli narukovat v Československu, utekli do Německa den před narukováním. Dnes stojí proti nám ve Fulštejně na 1000 těchto zběhů, kteří čekají na rozkaz, aby nás mohli napadnout.

Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nervozita jsou strašné, snad se z toho někteří nezblázníme.
Nevíme, kdy to začne, snad 27. září, jak jsem se dozvěděl, snad dříve, lepší by to bylo, kdyby to začlo hned, než být stále v nejistotě. Jsme zde samí finančníci a četníci, vojsko žádné, je nás málo a posila nejde. Vím určitě již dnes, že se odtud nedostanu, dojde-li k něčemu. Jsme obětní beránci, vydaní napospas těm, kteří nás chtějí napadnout.

Těší nás však pomyšlení, že svými životy vykoupíme Vás ve vnitrozemí. Strach nemám ani já, ani moji kamarádi a stane-li se něco, buďte na mne hrdi, že jsem padl pro naši drahou vlast a neplačte pro mne, o to jediné Vás prosím v podvečer mého života. Jsem rád, že jsem Vám tento dopis neposlal hned a nepostrašil Vás. Pomyšlení, že žijete ve strachu o mě, ztěžovalo by mi mou poslední chvíli.

Padnu-li, pak bude-li to možné, splňte moje poslední přání, které jsem Vám napsal. Tebe, maminko, líbám na čelo a loučím se s Tebou. Měl jsem Tě strašně rád a promiň mi chvilky, kdy jsem Tě zlobil. Milice, buď hodná, ať je z Tebe pořádné děvče, udělej rodičům radost a vynahraď jim mne. Neopusť je ve stáří, jsou oba dobráci. Nebuď trucovitá ani svéhlavá, neměl bych v hrobě pokoj. Vy, taťko, mějte se také dobře, měl jsem Vás rád jako vlastního tátu, snad jsem Vám to nedával najevo, ale v srdci to bylo. Staral jste se o mě, pokud jsem byl mladý, nikdy jsem na to nezapomněl, a proto Vám tisknu ruku po chlapsku.

Pozdravujte také celou naši přízeň a spolužáky. Najdete-li Grétu a bude-li chtít, vezměte ji k sobě. Ona je dobrá, měla mě ráda a doma nemá med, snad Vám bude jednou dobrá. Líbám Vás ještě jednou a čekám svůj osud z rukou nejvyššího velitele.

Váš Slávek”

Vítězslav Hofírek
Vítězslav Hofírek
Vítězslav Hofírek
Vítězslav Hofírek

Zdroj|Foto: Facebook